Týden sportu - den 3 a 4 (Cyklopěší a vodácký výlet)
Naše předchozí dva dny, posledního deváťáckého týdne sportu, jsme trávili dobrodružně a sportovně. Ve středu nás čekal cykloturistický výlet (cyklo jeli do Dolních Břežan, pěší šli Modřanskou roklí tam a zpět). Oba týmy nezávodili, ale bylo jasné, že pěší dokážou svým nasazením tento nejmenovaný závod vyhrát, a tak se i stalo. Možná i pro to, že jsme nastražili na cyklotras různé překážky, které měly zpomalit postup cykloriderů. Nicméně, i Ti se dokázali se vším poprat a se ztrátou kytičky, tedy Pavlovi duše... (na kolopneu) se dostali do svého cíle. Počasí přálo, bylo krásně ale né až taková výheň, tak to šlapalo i jelo parádně. Extra dík patří Hynkovi, který nenechal kamaráda ve štychu a duši Pavlovi vykoupil, totiž opravil :)
Ve čtvrtek jsme se inspirovali starým vodákem naší školy, panem ředitelem. Po jeho vzoru jsme si vymysleli, že sjedeme úsek Kácov - Český Šternberk, po příjemné Sázavě. Byla to paráda. O drama na začátku se postarala paní průvodčí, která nám vynadala, že jsme nenahlásili to, že někam cestujeme - nevěděli jsme, že pro národního dopravce je 14 dětí problém, a tak jsme se omlouvali. Záhy přistoupilo dalších 5 škol, ale na ty už paní průvodčí nezbyla síla, a tak jsme vyčastování dostali jen my - nevadí. Další drama přišlo na lokálce, která nás vezla z Čerčan do Kácova. Pan ředitel na nás totiž připravil rovněž kanadu - koupil sice 14 dětských jízdenek (6-18 let) pro všechny děti, jenže pro nás s paní učitelkou koupil né dospělácké, ale dvě seniorské. Paní průvodčí nám to nechtěla věřit, ale když jsem se s hekotem postavil, hledajíc peněženku že si koupíme dospělácké - nepřítomnost signálu v povodí Sázavy a vedri přesvědčilo paní průvodčí samo a smilovala se nad námi. Hned u nádraží byl kemp, kde jsme se naloďovali.
Instruktor Kuba na začátku vše vysvětlil, zkontroloval správné utažení plovacích vest, vysvětlil rozdíl mezi pádlem a veslem - a už jsme byli na vodě. Pavel s Bertem se po dotyku vodní hladiny proměnili v Korzáty Sázavy a taranovali téměř vše, co jim přišlo před příď (někdy i pza záď). Janča s Nelou zase zvolili gondolierský styl plavby "opaluju se, ty zpívej" a Kryštof s Hynkem, milovníci adrenalinovýách sportů se učili otočky v peřejích. Velkým překvapením byla Nikča s Anet, které od začátku až do konce drželi průzkum na samém hrotu našeho konvoje a patří velký obdiv, protože pádlovaly jak zkušené vodačky, které se narodili snad na rozbouřené Divoké Orlici. Kája s Aničkou si chvíli vysvětlovali, jak bude jejich kooperace na kánoi vypadat, ale nakonec se do tooh dostaly a hrdě se popraly s celou trasou. Ondra s Dandou drželi zlatý střed a nenechávali nás s paní učitelkou ve štychu ani ve vypjatých situacích, kdy voda byla tzv. "olej". Naše hrdličky, Štěpán s Ninou zažili první dlouhé setrvání "sobě na blízku" v jedné lodi, ale vypadá to, že celá věc jen utužila jejich mladistvé zahoření - přejeme a ceníme! (teda krom toho, že Štěpán několikrát nechal Ninu na háčku, když se sjížděl jez, a Nina díky tomu byla durch, ale to si vyřídí nejspíš doma).Na konci celé výpravy, při čekání na lokálu zpět (a ano, opět jsme zjistili že i na zpáteční jízdence nám připravil pan ředitel překvápko, dva seniorní lístky pro mě a paní učitelku, asi kdyby to poprvé nevyšlo :D ) si Pavel vyhlídl odstavnou kolej (která byla zaslepená a nebylo možné aby na ní cokoli přijelo - pro uklidnění) a testoval své schopnosti odhadnout dle vibrací vzdálenost vlaků na této trase. Nakonec z toho vznikla fotka živého obrazu s pojmenováním "Mimořádná událost - muž v havajské košili na kolejích". Třeba se to jednou někde prodá.
Extra klobouček dolů patří před všemi, protože dramatické sjíždění 4 jezů, které byly s vodními skoky i přes metr, bylo doopravdy dobrodružné - ale po vodácku mohu konstatovat, že NIKDO SE NEUDĚLAL! A tak s paní učitelkou doufáme, že využijete při letošních prázdninách zkušenosti, které nabrali naši mladí vodáci a necháte se vést.
Tak ahoooj!
