Výška tónu

Když v hudební výchově zpíváme, vydávají naše hlasivky tóny z oblasti jednočárkované oktávy. Jinak tomu bude, až budeme dospělí. Mužský hlas je potom hlubší a dokáže zazpívat tóny z malé i velké oktávy. Kdo chodí do pěveckého sboru, tak ví, že dospělí pánové i některé starší děti zpívají z not s basovým klíčem. Ženský hlas oproti tomu zůstává i v dospělosti přibližně stejně vysoko. Ale pokud jsou dámy trénované zpěvačky, dokáží zazpívat i vyšší tóny z dvoučárkované, nebo dokonce z tříčárkované oktávy. Ještě hlubší nebo ještě vyšší tóny už zazpívat nedokážeme, protože nám to lidské hlasivky neumožňují. Ale pomocí různých hudebních nástrojů tyto tóny zahrát dokážeme. K tomu je ideálním příkladem klavír. 

Ke každé správné šifře existuje klíč. Jestliže chceme do notové osnovy zapsat notu o konkrétní výšce, potřebujeme k tomu klíč. Je-li na první lince notové osnovy zapsána nota, žák z prvního stupně řekne, že je to nota „e1“. Zatím se totiž seznámil jen s houslovým klíčem. Žák druhého stupně však může říct, že to může být i nota „velké G“ nebo dokonce „malé f“. Záleží jen na tom, jaký je v zápisu použit klíč.

Houslový klíč používáme pro zápis vysokých tónů. Využívají ho například tyto nástroje: flétna, housle, trubka, hoboj, klarinet nebo zvonkohra. Houslovému klíči můžeme také říkat G-klíč. Prapůvodně totiž vypadal jako velké písmeno G. Toto písmeno G značilo, že na druhou linku notové osnovy patří nota g1. Od této noty si pak hráči už dokázali odvodit ty ostatní. 

Altový klíč používáme pro zápis prostředních tónů. Užíval se hojně v dřívějších dobách. Dnes už ho používají jen violisté a občas pozounisté. Altový klíč, někdy také řečený violový klíč, můžeme nazývat i C-klíč. Dříve byl hojně používaný i v dalších svých obměnách. Jeho střed označoval notu c1. Jak už bylo ale poznamenáno, v dnešní době je skoro vytlačen houslovým a basovým klíčem. Proto se jím tolik nebudeme zabývat. 

Basový klíč je vhodný pro zápis hlubokých tónů. Potřebují ho nástroje jako violoncello, kontrabas, fagot, pozoun, tuba a další. Vidíme, že basový klíč má tedy velmi široké využití. Basovému klíči můžeme říkat také F-klíč. Písmeno F značilo, že na čtvrtou linku notové osnovy patří nota f (přesněji „malé f“). 

Některé nástroje, nejčastěji klávesové, využívají často oba klíče najednou. Uveďme si jeden příklad: Pravá ruka klavíristy hraje častěji vyšší tóny, a proto se řídí houslovým klíčem. Levá ruka obstarává hlubší tóny, proto se řídí nejčastěji klíčem basovým.