Den 3 a 4

Opožděný report z druhého dne a absence reportu z dne třetího byly jen důkazy toho, jak moc intenzivní program zde byl. Za tyto dva dny se toho stalo tolik, že by se o tom dal napsat román, ale já dnes – v sobotu, kdy jsem se probral z komatu – nemám nejen morál, ale ani fyzickou sílu o tom všem napsat. Zkusím to jen v pár informačních větách, abych vás nepřipravil o tuto tradiční záležitost!

Den třetí – krizový – dostál svého jména. Únava, Spartan race, Prolejzačkoklání, Pif-Paf, Pavlač – všechny tyto hry, které testovali soudržnost, pružnost, bystrost, elán, morál a někdy i fyzickou integritu, se odehrávaly dle ducha „my jedeme né na sto, ale sto deset procent!“

Marně se člověk snažil vysvětlit, že „ty svahy tady mají díry a do těch děr se občas ty kotníky zamotávaj“, nebo „prosimvás myslim si, že není úplně dobrý nápad s tou koulí na ruské kuželky tak moc máchat, blízko je houpačka“ či „když je na prolejzačce napsáno TOUTO STRANOU PROSÍME NEŠPLHAT – NEBEZPEČÍ, není to výzva pro to tohle překonat“

Jako zdravotník mohu soudit, že na to, v jak kreativně-nebezpečném prostředí, které standardně jako běžný turista nevnímáte – dokážou horské chaty být, jsme měli úrazových událostí minimum. Nicméně, lze podotknout, že na Horské službě jsme díky houževnatosti některých dětí dostali přízvisko „Vy jste ta škola s dělovou koulí? Jasně, tak my toho skokana odvezeme na RTG do Trutnova.“

Hned dvakrát jsme si mohli prohlédnout exteriér i interiér VW Transporteru Crosscountry, speciálu pro Horskou službu ČR, zahoukat si, a někteří z nás dokonce i projet. Naštěstí, vždy všechno dobře dopadlo a k tomu, kolik nás zde bylo, je to statisticky vzato velmi dobrý výsledek.

Naštěstí jsme za tyto dva dny objevili hned několik míst, které dokážou udělat i zen v duši – pokud se sem někdy s dětmi vydáte, určitě si zajděte výšlapem na Růžohorky, kde si můžete půjčit lodičky, zachytat kachničky, nebo prostě jen unavit děti tůrou, když jedou jak motorové myši. Současně, možná někteří nevíte, ale v tomto ročníku je pojem „diskotéka“ tak pozitivně vnímaná událost, že to téměř zbořilo horskou chatu. Kdyby šly přidávat na web vida, určitě bychom porazili sledovaností nejeden instagramový profil kdejakého nočního klubu. Mluvím o párty poslední večer, která neměla obdoby. Svítící lightsticky, diskokoule, hitovky klasické i moderní, taneční stojky, taneční kruh, mašinka, i breakdance battle – tak to vše bylo k vidění. O zábavu se skromně postaralo duo MC Vrťo a DJ Neje, ale o atmosféru celý 6. ročník. S heslem „kdo netancuje, není Čech“ jsme téměř proskákali stropem horské chaty, majitel radši odjel pro ranní čerstvé pečivo už v devět večer a okolní chaty zabednili okna. Nejspíš naše párty byla slyšet až do Pece!

Poslední den odjezdový, jsme trávili lufťácky – všechno uklidit, spravit, povlečení stáhnout, zabalit si – běžely poslední programy, které se snažily být ve skrze „lehké“, protože nás čekal stejný pochod dolů, který jsme šlapali první den nahoru. V půl třetí odpoledne děláme poslední společnou fotku, říkáme si poslední instrukce na následující pondělí a úterý, určujeme tři bezpečáky z každé třídy, kteří vedou čelo naší odchodové formace a vyrážíme vesele od chaty směr parkoviště. Po necelé hodince jsme dole na parkovišti, nakládáme se do autobusů a vyrážíme směr Praha. V autobuse však nevládne tichá spánková naprosto vyčerpaná atmosféra, ale jede se uno, bang a při terminální části naší cesty na pražském okruhu se zpívají písně, jak kdybychom jeli na výlet s gospel sborem. Nádhera. Mezi sebou na sebe s učiteli koukáme a telekineticky se shodujeme, že TOHLE BUDE SAKRA DOBREJ ROČNÍK!

Nejvíce vám doma doufáme poví vašenaše děti, které si dle úsměvometrie na začátku, během a na konci adapťáku doufejme celý společný týden užily.

Děkujeme, že jste je s námi poslali, budeme se na vás těšit na třídních schůzkách ve čtvrtek 12. září od 18:15 a na děti už v pondělí 09. září, kdy budeme mít celý den třídy.

Děkujeme a mějte hezký víkend!