Den 2

Možná byste to nečekali, vážení rodičové, ale každé ráno je zde nabídka na ranní předsnídaňový výběh s panem učitelem Vrťem, či jógu za rozbřesku horského slunce nad obzorem s paní učitelkou Kovaříkovou. Návštěvnost těchto kurzů se ráno co ráno zvyšuje a všem frekventantům patří velký obdiv za to, že mají morál na to, v těchto drsných horských podmínkách, do toho jít.

Snídaně je pak jedna velká odměna a nabíječ na celodenní programy. Každá třída opět začala jinou částí, já zde zmíním pouze některé, možná snad i kuriózní. Největší problém občas spočívá v základních pojmech jako: „sejdeme se v 08:30 po snídani“ – ale pak nám bylo vysvětleno, že „nedodáváme, ze kterého že časového pásma…“. Takže stále se i my, učitelé, učíme cizelovat naše instrukce a díky za to! (Zapsáno v čase 23:00 SEČ +1).

Velmi populární se zdá být mezi ročníkem hra „pif-paf“, kterou postupně všem třídám odkrývá pan učitel Panushev, který za námi přijel jako podpora našeho ŠPP. Dejte si možná bacha při domácích rodinných grilovačkách, aby vás naši nejlepší střelci nevyzvali na pistolový duel. Další, neméně populární hra, je laser, vlajky, nebo „s nebo bez“. Do tajů těchto her, vás určitě rovněž při rodinných oslavách, či výletech děti zasvětí – jen pozor, NEDÁ SE TO PAK ZASTAVIT. Současně, velice náročná aktivita, avšak sakra zábavná se ukázala být ŘEKA. Spočívá v jednoduchém principu – „Jste skupina, co stojí na břehu řeky a chce se celá dostat na břeh druhý.“ Má to ale háček, můžete stát v řece pouze na plovoucích dlaždicích – pokud s nimi ztratíte fyzický kontakt, uplouvají Vám. Kdo spadne do vody, vrací se na břeh a musíte začít od znovu. Takže po prvních pár krocích jsme již držely několik uplavaných dlaždic, sbírali dva tonoucí – ale nakonec se to s vypětím všech sil fyzických i psychických podařilo! Dokonce v jeden moment bylo tak moc končetin a tak málo dlaždic, že některé spolužačky byly doslova neseny na zádech, či táhnuty na rukou ostatními spolužáky, nebo spolužačkami!

Díky areálu, který nabízí celou řadu vyžití, není nouze i o činnosti, které v horách primárně nehledáte. Lze zmínit třeba místní bazén, který má obstojné rozměry. Krásně chladivá voda je lákadlem v krásném slunném počasí, které nám dopřává velmi teplé klima, které aktuálně zasahuje celou republiku. Jako další je již dříve zmíněné architektonicky velmi zajímavé hřiště, které se tyčí nad objektem a skrývá několik prolejzaček, které znázorňují některé živočichy z místní fauny. Hlavně to má ale sítě na šplhání, skluzavky, tunely a další supr věci, které rozhýbaný šesťák potřebuje k vyžití.

Dnešní „highlight“ byl zcela jistě večerní táborák s opékačkou buřtů, kytarovými sóly a chorály z tradičních zpěvníků JÁ PÍSNIČKA 1-2-3. Oheň, muzika, tma, parádní atmosféra hor -  lambáda. Ovšem co by to bylo za noční táborák, bez NOČNÍ BOJOVKY? Ta začala podrývat morálku i u takových, kteří se jali dát slyšet, že se „nebojí nikdy ničeho“ nebo že „kdo se bojí ve tmě, není hoden!“ Bojovka byla okořeněna o příjezd pana polesného z LČR, který si vybral stejnou lesní cestu pro kontrolu revíru. Naštěstí lesapán jest hodný člověk a za příslib šťastného návratu šel kontrolovat jinou část lesa a naší bojovky se neúčastnil. Co se týče obav, strachů a lámání odvahy – jak večer plynul a dvojice se postupně sunuly ke startu, nervy tály jako ledy v Antarktidě. Nakonec však většina účastníků, i těch, pro které to byla nejprve naprosto nemyslitelná věc, došla stezku odvahy s hlavou vztyčenou, a rituálním zakončením vstupu do nové etapy u ohniště.

Zítřejší den – krizový – budeme trávit ve stejném režimu a věříme, že zlomíme pověstné pravidlo onoho „třetího krizového dne na každé akci“.

PS: Krásný výhled na onen Ještěd, který jsem avizoval, byla pouze kontrola pro Vás čtenáře, zda-li náš plátek čtete! A skutečně, čtete! Takže vrchol, na který zde máme výhled, není JEŠTĚD, ale Černá hora. Monumentální masiv 1299 m.n.m., s televizním vysílačem, horskými lučními a lesními enklávami, výhledem na sousedící Sněžku. Stojí to za vidění.