Den 1

Nový stupeň, nová třída, nový školní rok a hned takhle z ostra!

Ano, naše společné soužití začalo hned po ranním odjezdu od školy už v autobusu. Cesta dlouhá, ale zábavy kopec předestřely první den našeho náročného programu. Po tom, co jsme v Malé Úpě vystoupili z autobusů a naházeli bagáž na automobily, jsme se vydali v pochodové formaci směr vzhůru horská chata Portášky!

Během pochodu docházelo k mnoha alegorickým situacím – nasazení tempa se ujala skupina rychlíků, která se slovy „po zelené!“ vyrazila tempem Emila Zátopka do táhnoucího se stoupáku. Cestou si dokonce dovolili někteří z nich hrát i slovní fotbal, a tak lze hodnotit, že dech jim tříkilometrový výšlap nijak neubral. Střední část pochodové formace, která se zdála být nejlidnatější, se soustředil převážně na stoupací techniku. S heslem „všeho moc škodí“ trpělivě a vytrvale dýchal rychlíkům na záda. V neposlední řadě zadní voj úspěšně rozebíral filosofické otázky typu: „Čím vším bychom se tam mohli dostat jinak, než pěšky šlapat tenhle ohromnej a strašnej kopec“ nebo  „Proč jsme nejeli někam na rovinku – třeba k Chlumci nad Cidlinou“.

Ale vše má dobrý konec, takže i přes mentální vypětí nakonec všichni úspěšně, jak jste mohli sami vidět na našem webu, včas došli do našeho cíle, kde nás již vítal pan učitel Juraj, který držel pozice na horské chatě jako průzkum a vykladač bagáže. Na nic jsme nečekali, okamžitě jsme zašli na oběd a následně došlo i na vytoužené rozdělení do pokojů. Zde se budete moci těšit na zítřejší fotoreport, neb tvorba „vizitek pokojů“ s různými osazenstvy, je teprve v plenkách a většina vizitek je ještě ve výrobě jednotlivých pokojů.

Po vybalení někteří členové naší velké výpravy začali poznávat reálné následky rčení „voják se stará – voják má.“ Mezi předměty, které chyběly v základní výbavě některých účastníků, byl třeba ručník, nebo sprchový gel, nebo kartáček na zuby, nebo jedna z náhradních bot, nebo čepice… Dotčení aktéři se to snažili svézt na ledasco („přírodní katastrofy, nebo Alzheimerova choroba v pokročilé podobě), nebo ledaskoho („máma mi to zase nezabalila“ / „táta si ten ručník na poslední chvíli půjčil“). Ale naštěstí se vše vyřešilo ke vši spokojenosti všech.

Po ubytování se se již nastoupilo na stmelovací programy. Ty vede střídavě pro každou třídu naše ŠPP (školní poradenské pracoviště) a my, třídní učitelé. Proto každý den uvidíte ve fotoreportu podobné aktivity, které ovšem vždy vykonává jiná třída. Během těchto programů se děti učí vzájemné spolupráci, tvoří se nový třídní kolektiv, posiluje se vzájemná sebedůvěra, respekt, komunikace a samozřejmě i poznávání se navzájem se svými třídními učiteli. Celý areál nabízí velké vyžití, od architektonicky velmi atraktivních prolejzaček, přes pěkně chladivý bazén, až po nádhernou přírodu Krkonoš s výhledem na Ještěd. Uvnitř chaty máme herní společenskou místnost, a jelikož si velká část zdejšího osazenstva přinesla i spoustu deskovek – o zábavu není nouze. Jo a kdybyste někdo milí rodičové, potřebovali zaučit v háčkování – i na to zde máme expertky, které se v této oblasti rozhodly ve volných chvílích prohloubit ještě více své dovednosti. Možná můžete očekávat nabídku workshopů.

Z pozice hlavního zdravotníka naší akce Vám mohu rovněž sdělit, že se již první den nenudíme – klasická alergie na čerstvě posekaný pažit, jedna vosa, jeden naražený kotník, jedno poškrábání v rámci zápalu nelegální polštářové bitvy na prvním patře – ale vše zaléčeno a na elánu, výkonu nebo nedej bože únavě dětí byste se rozdílu nedohledali. Tyhle děti jen tak něco neskolí!

Zítra začínáme hezky časně z rána, večer můžete očekávat další várku fotoreportu z druhého dne, mějte se hezky a rozloučím se s Vámi dnes slovy pracovníků rozhlasu: „jsme s vámi, buďte s námi!“